Advent 2016

Včera jsme prožili již druhou neděli adventní a adventní doba je v plném proudu a už se blíží Vánoce.

Ejhle, přijde Pán

Nový církevní rok začíná první adventní nedělí. Název pochází z latinského slova "adventus" (příchod). V křesťanském smyslu slova tento výraz označuje příchod Mesiáše, který se uskutečnil narozením Ježíše Krista. Adventní doba trvá 4 neděle před slavností Narození Páně (25.12.). První začátky adventu se objevily v jižní Galii a ve Španělsku koncem 4. století. Od 12. do 13. století se stal advent začátkem nového liturgického roku, který do té doby začínal Vánocemi.
K předvánoční výzdobě patří již tradičně adventní věnec se čtyřmi svícemi, které se postupně zapalují vždy následující neděli. Tento zvyk nepřímo navazuje na židovskou tradici starou více než 2000 let při slavení svátků světla zvaných "chanuka", které spadají na přelom listopadu a prosince. V adventní době se při bohoslužbách používá fialová barva a oltáře se nezdobí květinami - na znamení usebranosti a kajícnosti (s výjimkou 3. adventní neděle, kdy je barva růžová - zdůraznění radostného očekávání). V lidových zvycích je však zdůrazněn i radostný charakter adventu - např. kolední obchůzky, adventní hry či vánoční vytrubování. Výraznou postavou adventní doby je svatý Jan Křtitel, bezprostřední předchůdce Krista. Jde před Ježíšem a vydává o něm svědectví svým kázáním, křtem obrácení a nakonec svou mučednickou smrtí.
Následný vánoční okruh končí svátkem Křtu Páně, který připadá vždy na neděli po 6. lednu, kdy se slaví slavnost Zjevení Páně, neboli lidově svatých Tří králů.

Adventní písně

Obsah adventní doby výstižně vyjadřují staré české adventní písně - "roráty", sestavené podle biblických textů, převážně prorockých. (Roráty - název pochází z nejznámější latinské adventní písně, pocházející z 16. stol z Francie: "Rorate coeli de super..." - "Rosu nám dejte nebesa, dejte nám spasitele...). Připomínají očekávání spásy, vyvedení ze zajetí a uvedení do Boží blízkosti. Přinášejí ujištění o Boží věrnosti v příslibu spásy.
Tyto staré písně nás spojují s vírou našich předků. Nápěvy i slova písní se předávají z generace na generaci. Dávají nám zakusit společenství církve, přesahující přes desítky staletí.

Adventní a vánoční koncerty

V době adventní mají být v kostelích pořádány adventní, nikoli vánoční koncerty.
V kostelích, kde je zachováván charakter každého liturgického období, nelze provádět vánoční hudební program. Tendence hrát v adventě vánoční skladby není ve shodě s liturgickým řádem Církve.
Podporujeme a vítáme provádění vánočních koncertů v době vánoční, tj. od 25. prosince do neděle svátku Křtu Páně. Svým obsahem plně zapadnou do atmosféry této doby i do vánoční výzdoby chrámu.
Program adventních koncertů má obsahovat především adventní skladby. Možno výjimečně připustit, aby v závěru programu zaznělo také několik skladeb vánočního charakteru.

Adventní věnec

Věnec je od nepaměti symbolem vítězství a královské důstojnosti. I Bible mluví o věnci jako o projevu úcty, radosti a vítězství. Adventní věnec je holdem tomu, kdo je očekáván, kdo zároveň již přichází jako vítěz, jako král a osvoboditel: Ježíš Kristus. Světlo z hořících svící vyjadřuje přicházejícího Krista, který rozptyluje temnotu a strach, neboť on je "Světlo světa" (Jan 8,12). Každému, kdo věrně a s láskou vyhlíží příchod Páně, bude předán věnec spravedlnosti, vítězný věnec života.
Neboj se. Buď věrný a dám ti vítězný věnec života. (srv. Zj 2,10)
Strojení adventního věnce patří k relativně mladým, zato velmi oblíbeným zvykům předvánočního času. Kořeny tradice sahají do první poloviny 19. století. V Rakousku a v Německu jsou adventní věnce prvními posly blížících se vánočních svátků. Nejstarší písemně doložená zpráva o adventním věnci pochází z roku 1838 z bohatého přístavního města Hamburku. Teolog Johann Heinrich Wichern tehdy nade dveře sirotčince, který spravoval, pověsil na počátku adventu velký věnec vyřezávaný ze dřeva. Každý den na něj umístnil jednu zapálenou svíci. Pod věncem stála pokladnička, do které mohli zbožní lidé házet vánoční milodary pro opuštěné a osiřelé děti. Ze severního Německa se zvyk rozšířil do dalších krajů především zásluhou evangelického hnutí mládeže.
Mezi dvěma světovými válkami pronikl za hranice německy mluvících zemí. Adventní věnce se už vyřezávaly nejen ze dřeva a barvily na zeleno, ale zhotovovaly se také ze zelených větviček jehličnanů. Živé adventní věnce symbolizovaly věčný život, který věřícím přislíbil Ježíš Kristus. Kruhový tvar věnce vyjadřoval jednotu společenství lidí a Boha, plamen svíček připomínal Krista jako světlo ozařující plamenem lásky každého člověka. Poněvadž adventní čas začíná čtvrtou nedělí před Vánocemi, ustálil se počet svící na adventním věnci na čtyřech. Každou adventní neděli se jedna z nich zapálí. Dnes se adventní věnce objevují i v českých domácnostech. Vyrábějí se z chvojí, šišek a jeřabinových proutků.

Betlémské světlo

Betlémské světlo je oheň, zapálený v jeskyni Chrámu Narození v Izraelském městě Betlémě, od něhož je rozžíháno tisíce svíček a lampiček, které doputovávají do našich domovů. Jeho světlo symbolizuje postavu Ježíše Krista, který se zde narodil. Ježíš Kristus je pro křesťany zásadní osobností, od níž odvíjejí svůj vztah k Bohu, svůj pohled a své postoje vůči světu, vztahy vůči sobě i druhým lidem. V křesťanském světě není člověka, který by Ježíšovo jméno mnohokrát nevyslovil během celého roku, často ve chvílích, kdy se život stává těžkým břemenem.
Ježíš je na různých místech Písma svatého nazýván Světlem. O Vánocích, kdy si připomínáme jeho narození, se stalo v posledních letech krásným zvykem, že se z Betléma rozváží světlo do celého světa.
Myšlenka šířit Betlémské světlo vznikla v roce 1986 ve studiu hornorakouského ORF v Linci. V České republice se tento novodobý vánoční zvyk šíří od prosince 1989. První světlo přivezli do revolučního Československa čeští exiloví skauti z Rakouska. Plamínek zažehnutý v místě narození Ježíše Krista a nazvaný Světlo přátelství putuje ve speciálním bezpečnostním obalu letecky z Izraele do Lince, odkud se předává do 25 zemí světa a také institucím, například Evropskému parlamentu nebo OSN. Do Česka přiváží Betlémské světlo spolu s junáky a skauty Český rozhlas. Podstatou této symboliky není, abychom měli plamínek v našich domovech či kostelích, ale aby se světlo trvale usídlilo v našich srdcích.
Možná, že i právě k vám poslové z Betléma přinesou Betlémské světlo. Nechte plamínek vašima očima vklouznout do svého srdce. Připomene vám, jak je život nádherný, jak nesmírný dar vám byl dán, aniž byste se o něj museli přičinit. Pocítíte změnu nejen na sobě, ale i na ostatních, s nimiž budete v kontaktu. V období Vánoc, kdy naše vzpomínka zalétá k Betlému a narozenému Ježíši, se takřka každý člověk vědomě snaží přeměnit v láskyplnou, všemilující bytost. Neuhašujme proto ostatní plamínky, aby jen ten náš mohl hořet, ale naopak, choďte od domu k domu a zapalujte další, aby jejich počet byl roven počtu lidí na celém světě. Aby všechny plamínky hořely po celý rok a nejen v období Vánoc.
Nepotkáte-li žádného posla z Betléma, zapalte si svoji vlastní svíčku či lampičku a nechte se inspirovat světlem a symbolikou, jež z ní vychází.