Postní zamyšlení 2014

Není to tak dávno, co z obchodů zmizela vánoční výzdoba, a valentýnská srdce, už jsou v regálech řady čokoládových zajíčků. Blíží se totiž Velikonoce, naše nejvýznamnější křesťanské svátky připomínající jednu výjimečnou událost.

Kristovo vzkříšení stálo u zrodu největší proměny světa, ale kdo ze současných lidí si tuto událost uvědomuje?

Základní prvky naší identity stvoření, zjevení a vzkříšení z našich životů vymizely a lidé za tuto ztrátu platí tvrdou daň v podobě devalvace morálních hodnot, pocity osamocení, nenalezeného smyslu života či vykořeněnosti. Naší pastí je odklon od duchovního s příklonem k materialismu.  

Jestliže lidé zcela opustí duchovní život, nezbude jim už nic, co by jejich konečnosti dalo význam a smysl. Zemřou, a nebudou vědět,  proč se  narodili a proč žili. Tato ztráta působí destruktivně v osobních životech i v celé společnosti. Lidé hledají útěchu v náhražkách, materialismu, a stále cítí, že jim cosi chybí. Neumí to pojmenovat ani vyjádřit, ale čím dál tím více se vzdalují sami sobě a jsou nespokojeni.  

Kdy jindy než v postní době máme tu jedinečnou možnost zamyslet se nad svým duchovním životem a dát mu vyšší úroveň. Budeme se divit, ale ovlivníme tím spoustu lidí v našem okolí.

Na závěr přikládám ještě tři úryvky k zamyšlení.

Michal

Křesťanská neděle

V dnešní zlaicizované době je potřeba zdůrazňovat význam křesťanské neděle. Neděle je dnem Boží slávy, dnem světla, dnem Boží myšlenky, dnem kontemkplace. Cílem neděle je, aby se člověk schýlený k zemi přes celý pracovní týden vzchopil, napřímil směrem k Otci a pocítil, že je svobodným Božím dítětem. Zachování neděle je podmínkou svobody také ve vztahu ke světu, zachováním směru k Bohu. Aby to neděle mohla člověku dát, musí být náboženským prožitkem. Nad sekularizací světa zvítězíme natolik, nakolik nebude sekularizovaná naše neděle. Když bude jen dnem odpočinku, zábavy, výletů, kina apod., nebude dnem Páně a její duchovní vyprázdnění bude nevyhnutelné. Dobře prožitá neděle dává duchovní sílu i pro nejnáročnější pracovní týden, protože neděle má v sobě sílu k posvěcení celého týdne.

Bůh sestoupil níž než člověk

Bůh nám přece mohl dát všechny potřebné milosti z výsosti nebes. Ale neudělal to! Chtěl sestoupit dolů, chtěl přijít za člověkem. Hledal člověka tak, že se sám stal člověkem. Nestačilo Mu obdarovat ho, zasypat ho z nebe nejrůznějšími milostmi? Chtěl sdílet jeho osud, a dokonce sejít ještě níže, protože lidé se obvykle nerodí v jeslích a neumírají na šibenici, kdesi za městem. Bůh chtěl být níž než člověk. Chtěl, aby člověk sešel k němu, dolů, ne za ním nahoru ? aby se Ho nebál. Chtěl, aby člověk musel sestoupit ze svého piedestalu, když Ho chce najít. Taková je povaha Boží lásky, taková je povahá i tvé lásky, kterou máš od Boha. Nemůžeš jít k lidem zeshora, musíš sejít; nemůžeš činit dobro na dálku, musíš přijít, musíš přijmout člověka, pokud chceš, aby tvoje láska byla Kristova.

Promarněný život?

Vidím naléhavou potřebu změnit svůj život. Bůh mi dává jasné vědomí, že jsem pro nedostatek rozvahy a moudrosti ve vedení svého života promarnil mnoho jeho milosti...

Dnes je mi 85 let a cítím, že jsem promarnil život. Nemám ani skvělé teologické nebo biblické vzdělání, ani duchovní moudrost, ani ctnost získanou důslednou askezí...

Po lidské stránce je to promarněný život. Ale Bůh nemá rád takové myšlenky. Musím se ptát, z jakého hlediska je můj život promarněný? Protože jsme měl možnost získat skvělou teologickou formaci a nevyužil jsem ji? To znamená, že lituji toho, že jsem nedosáhl jisté velikosti, vždyť nejsem ničím a celý můj život směřuje ke kenozi, tak tedy o co mi jde? Samozřejmě, jde o ztrátu jistých lidských hodnot, ceněných lidmi a dokonce i církví, ale získání takových hodnot by mohlo zvětšit mou pýchu ? a pravděpodobně by ji zvětšilo. Jak se k tomu tedy stavět?

Spíše bychom měli považovat života za promarněný, protože jsme často uráželi Boha. Ale byl snad nějaký život promarněnější než život lotra, který měl za několik okamžiků jako lotr zemřít a nemohl spoléhat na čas pokání? A přece jeho život byl Božím úspěchem, velkým potvrzením Krista a Jeho vykoupení.
Nemluvme tedy příliš snadno o promarněném životu, zvláště, když ještě trvá.

Piotr Rostworowski - Rádio Vaticana