Advent 2012 - zamyšlení

Každý z nás si jistě vybaví větu ze všech pohádek: „Zazvonil zvonec a pohádky je konec.“

Dnes používáme v kostele zvon ne na konci nýbrž na začátku mše svaté. Zvon tedy dává znamení, že něco nového začíná. Je to také výzva ke ztišení a také větší soustředěnosti. Jinými slova to můžeme chápat takto: Je Konec všemu, co nebylo správné, a začínáme prožívat přítomnost Kristovu, která nás, pokud dovolíme, chce přetvořit a dodat odvahu do dalšího života. I samotný úkon kajícnosti nám to jasně ukazuje.

Adventem začíná nový církevní rok a na nový začátek je třeba se dobře připravit a odstranit vše, co je staré a nedokonalé, co by bránilo a zabíralo místo novému růstu a vůbec přijetí nových milostí. Znamená to tedy, že není konce v životě, ve kterém žijeme a ve kterém usilujeme o svatost, ale pouze nový začátek, naděje a šance.

V našem životě jsou vždy věci, které končí, ale vždy něco nového vzniká a následuje. Bývá to v určitém časovém vztahu, který je nějak podmíněný.

Uvedu několik případů:

Končí liturgický rok – začíná doba adventní
Končí doba adventní – začínají Vánoce
Končí kalendářní rok – začíná nový rok
Končí doba postní – začínají Velikonoce

Ale také:

Končí noc – začíná den
Končí něčí život – začíná život jiný
Atd…

A zde vidíme, z našeho pohledu, že něco není v pořádku. Smrt je pokračováním konce, ale není KONEC sám. Je zde změna programu, kterou sám Tvůrce z lásky nabízí člověku jako ten největší dar, v který může člověk věřit během celého svého pozemského života. Sám Bůh je bez konce a také chce, aby člověk bez konce přebýval v jeho blízkosti. A protože to není maličkost, žít v Boží blízkosti, dává nám čas zde na zemi, abychom se osvědčili v konání dobra a tak se učili žít s dobrem.

Když se nám to již trošku daří, vidíme i první plody - na konci každého dne svěřuji svůj život Pánu s vděčností a vírou v Boží milosrdenství. Je to konec dne, ale uléhám s vírou, že to co jsem vykonal, prožil a započal, v tom mohu pokračovat další den, který z Boží lásky chci vděčně přijímat. Je to tedy stálé upevňování víry v to, že následuje pokračování. I v situaci, kdy se mi zdá, že ten problém je neřešitelný, vždy z Božího pohledu má pokračování, třeba i z té nejhlubší propasti, do které jsem vlastní vinou spadl. A to je i konkrétní příprava a důkaz víry ve věčný život. A ten je bez konce!

Velice výstižně to vyjadřuje kruh, který se v některých kostelích vytváří při pozdravení pokoje – vytváří se jednota bez konce a v centru nás je sám Kristus. Na věčnosti též budeme, jak ve víře očekáváme, bez konce v Boží blízkosti.

Učit se konečnosti je někdy prospěchářské a projevem nezájmu, slabé víry .

Učit se bezkonečnosti = VĚČNOSTI je po celý život náročné, ale vyplatí se to, neboť: " Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.

(1.Kor 2,9)

Doba, která nás očekává, je konkrétním pozváním nejen do Betléma, ale i do NEBE !