Jindřich Erazim Vitásek

*26. 7. 1817 – +17. 3. 1897

Významnou osobností pro začátky naší farnosti byl řeholní bratr řádu sv. Františka Jindřich Erazim Vitásek, který se narodil 26. 7. 1817 v Brně, ale z  rodinných důvodů prožil své mládí u příbuzných v Huštěnovicích.

Roku 1840 vstoupil do františkánského kláštera v Uherském Hradišti a o tři roky později složil klášterní sliby v Zásmukách, kde také napsal svou první knihu, obsahující pravidla a dějiny řádu sv. Františka s připojeným prvním českým překladem mše svaté, která však zůstala pouze v rukopise.

Roku 1851 byl J. E. Vitásek přeložen do Trutnova, kde se činně účastnil všech vlasteneckých podniků a měl velký vliv na studující mládež. Té vštěpoval lásku k církvi a národu.

Mnoho pracoval literárně, přispíval do Národních listů, Boleslava, olomoucké Hvězdy, Hlasu, Pozoru a Blahověsta. Vydal knihy poezie: Vínek na hrob, Fortunáta Durycha (1861) a naučnou povídku Ubohá Marie (1867). Granát turnovský: monografie, V Praze 1867, Pomněnka z hrobů velehradských a Hájecké okolí, V Praze 1870.

Pro vyhraněné nacionální smýšlení byl J. E. Vitásek několikrát přeložen. Asi v roce 1872 odešel do kláštera v Uherském Hradišti, kde zůstal až do roku 1893, aby – jak praví staroměstská kronika – „zde vedle motlitby a dobrého příkladu prospěl celému kraji i literárně“. Tento spisovatel a vlastenec se nemálo zasloužil o moravské Slovácko.

V roce 1872 se mu dostalo udělení čestného občanství obce Huštěnovice. V obci Huštěnovice se pak jako předseda kostelního výboru velmi zasloužil o postavení kostela sv. Anny, který byl vysvěcen v roce 1877. Připravil si v něm i hrobku, ale pochován v ní není.

Roku 1878 vydal „Nástin obce Huštěnovické“. O rok později „Dějiny a místopis královského města Uherského  Hradiště“. Svaté odpustky a oltář milosti ve filiálním chrámu Páně v Huštěnovicích, Uherské Hradiště 1880. Roku 1893 odešel J. E. Vitásek do kláštera ve Slaném v Čechách, kde žil v naprosté odloučenosti až dne 17.3. 1897 zemřel.

Podkladem je kronikářská práce paní Aleny Bazalové.